Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ohleduplnost v hlavní roli

21. 5. 2008
I já patřím, jak už jsem se zmínila k příznivcům sportu na kolečkách. Sport mi pomáhá vyvětrat si hlavu. Chvíli nemyslet na starostoi a stres všedního dne. Je to vítaná změna oproti každodenní práci u počítače.

Nejednou se mi ovšem stalo, že se nechtěně člověk na kolečkách stává pirátem cest a je přijímán s nepřijemným podtónem hlasu. Sama se snažím co nejméně vadit chodcům. Nejezdím příliš rychle. Jezdím jen tolik, abych mohla kdykoli zabrzdit. Jen někdy terén toto nedovoluje a jízda do protikopce je jediným řešením.

Také já jsem častým chodcem, proto vím, že cyklisté či inlajnisté mohou být nepříjemní. Chci však napsat, řešení.  Samozřejmě, že ohleduplnost je jedním ze základních předpokladů. Totiž každý z nás se může ocitnout na kolečkách a opačně. Zároveň však vnímám problém v širším kontextu.

Cyklostezky často vznikají v místech parků a místech příjemných procházek. Místo aby zřizovatel vyčlenil pro cyklisty (inlinisty) třeba jen úzký proužek, po kterém by směly jet a tím nikoho, kdo je na procházce neobtěžovaly, není to takto řešeno. Cyklostezka se proste zřídí tak, že se vytyčí cedule. Pak samozřejmě může docházet ke střetům a pejspkaři s malými či většími pejsky, uskakují a jsou znechuceni.

Mrzí mě to a těším se na dobu, kdy každý bude mít dostatek místa v parku na procházení a lidé se budou šťastně usmívat jedni na druhé už jen proto, že si budou vzájemně přát pěkný den.

Napište, jakou máte zkušenost vy.        Hana                                 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář